Jump to Navigation

Seriál pro začínající motokrosaře - Zásady tréninku kondice VIII.

Fyziologie sportovního výkonu
Motokros je z pohledu fyziologie jeden z nejnáročnějších sportů na poli všech
sportů provozovaných člověkem. Člověk se na motorce pouze „neveze“ tak, jak velmi
často lidé ze široké veřejnosti konstatují.
V motokrosu se vykonává velký počet pohybových stereotypů, které si jezdec
v průběhu let zdokonaluje, a které jsou limitujícím faktorem techniky jízdy na motocyklu.
Pohybová struktura a náročnost úkonů jsou velmi vysoké. Jezdci musí mít schopnost
reagovat na množství různých situací, které souvisejí s kontrolou motocyklu, stavem a
povahou závodní trati a na ostatní jezdce, to vše si vyžaduje provádět v rychlém sledu a
v různých variantách, což klade nároky na vysokou úroveň nervosvalové koordinace.
Fyzická zátěž není dána jen nutností ovládat motocykl v různých situacích, ale také
nárazy, otřesy, vibrace, hluk, prach, přetížení při akceleraci, brzdění, apod.
V motokrosu se tělo většinou pohybuje v zátěži aerobního typu metabolismu, ale
z důvodů velké statické zátěže některých svalových skupin při současném lokálním
omezení krevního oběhu se velice významným způsobem podílí i metabolismus
anaerobní. To znamená, že tělo pracuje tzv. na kyslíkový dluh a vzniká velké množství
laktátu v přetěžovaných partiích.
Jelikož jednotlivé jízdy při závodním dni trvají okolo dvaceti minut a za závodní
den jsou až čtyři, tento druh sportu vyžaduje velký příděl energetického krytí. Muž, 22
let, 175 cm může mít potřebu až 2300 kcal během závodního dne. Na tento vliv a vůbec
na fyzickou kondici mají při motokrosu vlivy i exogenní ukazatelé, mezi které patří
například teplo, slunce, déšť, vítr, chlad apod. Při jízdě tak může vzniknout vysoké
přehřátí nebo naopak podchlazení organismu, při čemž se jezdec musí vypořádat ještě se
změnou terénu, které tyto vlivy přináší (prach, bláto, tvrdo apod.) a to někdy i v průběhu
rozjížďky.

Zásady tréninku kondice
V juniorském věku je základní zásadou pravidelný a systematický trénink, a to převážně
na motocyklu. Dále je současně důležité rozvíjet všechny ostatní složky kondice,
s důrazem na obratnost a rychlost. Tyto složky se už v pozdějším věku špatně rozvíjí a
„dohánějí“. Síla, vytrvalost a další faktory, ovlivňující kondici, se musí aplikovat
postupem času a podle stáří sportovce. Systematický trénink, tzn. jízda na motocyklu,
anebo trénink kondice, by měl být aplikován nejméně 5x týdně, s důrazem na jeden den
úplné regenerace a kompenzace sil. To, jak bude sportovec tato doporučení naplňovat,
rozhoduje mimo jiné o úspěchu či neúspěchu ve sportu.
Trénink motokrosaře je velice náročný, protože je nutné neustálé zkvalitňování
techniky jízdy na motocyklu a současně se stupňují nároky na rychlost jízdy, vzrůstá
náročnost jednotlivých závodů a to vše nutí jezdce k nekončícímu rozvoji a udržování
kondice i mimo motocykl. Zátěž tréninkového procesu se vždy musí aplikovat úměrně
k věku závodníka, a proto s přípravou v zimní části i závodní sezoně by měli vždy
pomáhat kvalifikovaní trenéři a kondiční specialisté v oblasti motosportu. Na počátku
kariéry sportovce jsou prvními trenéry většinou rodiče, ale pokud se prokáže, že zájem
začínajícího jezdce o motokros není tzv. chvilková záležitost, pak by se podobně, jako
v jiných sportech, měli jezdci věnovat „profesionálové“.


Pokračování příště.
Ostatní díly ZDE

Komentáře: 

Reklama



Main menu 2

Dr. Radut Consulting